LeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonbergerLeonberger

Klub chovatelů psů leonbergerů ČR

Úvodní stránka
Česky
English
"Na počátku Bůh stvořil člověka,
a když poznal, jak je slabý, dal mu psa"

Vliv výživy na růst a vývoj kloubů

Předpokladem normální pohyblivosti psa je dobrý stav jeho pohybové soustavy. Její aktivní součástí je kosterní svalovina, pasivní složkou je kostra. Kostra je soubor kostí, které jsou mezi sebou spojeny různým způsobem. Některá spojení, např. klouby spojující dlouhé kosti končetin, jsou značně pohyblivá (diartrózy), jiná umožňují jen omezený nebo téměř žádný pohyb (synartrózy).

Funkční jednotku tvoří z kloubu:

  • vazivové pouzdro,
  • vazy spojující pevně, ale pružně v různých směrech obě sousední kosti a
  • šlachy, kterými se ke kostem upínají jednotlivé svaly.

Kloubní pouzdro celý kloub obklopuje a těsně uzavírá kloubní dutinu, prostor mezi dvěma kloubně spojenými hlavicemi, epifýzami dlouhých kostí. Kloubní hlavice (jedna konvexní, druhá konkávní) se vzájemně stýkají plochami pokrytými pružnou hyalinní kloubní chrupavkou, která spolu se synoviální tekutinou, vyplňující kloubní dutinu, umožňuje hladké klouzání obou styčných ploch po sobě.

Synoviální tekutina je dialyzát krevní plasmy bohatý na kyselinu hyaluronovou, látku ze skupiny glykosaminoglykanů, produkovanou B-buňkami synoviální vrstvy, která tvoří vnitřní plochu kloubního pouzdra.

Významným úkolem synovie je přívod živin a kyslíku do buněk chrupavky, chondroblastů (chondrocytů), a odvádění kysličníku uhličitého a zplodin látkové výměny z nich. Kloubní chrupavka jako nekrvená tkáň nemůže být vyživována ani z perichondria (tzv. ochrustavice, která jinak potahuje povrch chrupavky tak, jako periost čili okostice potahuje kost). Perichondrium na ní totiž není vytvořeno, aby její povrch byl dokonale hladký.

Kloubní hyalinní chrupavka je velmi pružná a za normálních okolností velice účinně tlumí mechanické podněty různé intenzity, kterým je kloub vystaven. Její stavba je podobná uspořádání jiných pojivových tkání - kostní a vazivové. Mezi chondroblasty je množství základní nestrukturované mezibuněčné hmoty, která je prostoupena v různých směrech probíhajícími kolagenními vlákny. Zatímco pružnost chrupavky závisí na stavu mezibuněčné hmoty, její pevnost je dána pevností kolagenních vláken.

Konzistence chrupavky je gelovitá a závisí:

  • na elektrostatické vazbě mezi kolagenními vlákny a postranními glykosaminoglykanovými řetězci proteoglykanů a
  • na hydrataci chrupavky, tj. na množství vody vázané na záporně nabité řetězce glykosaminoglykanů, které odstupují z proteoglykanových osových proteinu.

Hyalinní chrupavka je bělavě průhledná. Ze 40 % sestává z kolagenu (typu II), který tvoří kolagenní fibrily zalité v základní nestrukturované hmotě (matrix). Ty interagují s proteoglykany obsahujícími glykosaminoglykany (chondroitin-4-sulfát, chondroitin-6-sulfát a keratan sulfát). Glykosaminoglykany jsou kovalentně vázány k osovým proteinům proteoglykanů a současně jsou nekovalentně vázány k dlouhým molekulám kyseliny hyaluronové, které se nacházejí v základní hmotě. Vznikají tak proteoglykanové agregáty.

Kromě kyseliny hyaluronové a proteoglykanů obsahuje základní hmota ještě glykoproteiny. Glykoproteiny obsahují stejně jako proteoglykany složku cukernou (sacharidy) a bílkovinnou (proteiny), přesto se však od nich liší. Zatímco u proteogtykanů převažuje v makromolekule složka sacharidová, u glykoproteinů převažuje složka proteinová.

Sacharidovou součástí proteoglykanů jsou glykosaminoglykany, které se vážou na tzv. osové proteiny či proteinová jádra. Molekula proteoglykanu se podobá štětce na mytí láhví. Osou "štětky" je proteinové jádro, "štětiny" představují lineární molekuly glykosaminoglykanů.

Glykosaminoglykany tvoří 80 - 90 % hmotnosti proteoglykanové makromolekuly. Na molekulách glykosaminoglykanů se nacházejí hydroxylové, karboxylové a sulfátové skupiny nesoucí negativní elektrostatický náboj, který způsobuje to, že se glykosaminoglykany (a tudíž i proteoglykany) chovají jako polyanionty a jsou vysoce hydrofilní.

V molekule vody je nerovnoměrně rozmístěný elektrický náboj. Proti dvěma atomům vodíku, v místě, kde je kyslík, je více elektronů, zatímco na druhé straně tvoří relativně nechráněná jádra vodíku oblast s místně pozitivním nábojem. Molekuly s nerovnoměrně rozmístěným elektrickým nábojem se nazývají dipóly a molekuly vody se díky charakteru dipólu snadno vážou na molekuly glykosaminoglykanů a zabezpečují základní hmotě chrupavky nezbytnou hydrataci. Proteoglykany jsou za normálního stavu vysoce hydratované struktury, jejichž molekuly jsou obklopeny silnou vrstvou vody. V plně hydratovaném stavu zaujímají podstatně větší objem než ve stavu anhydrickém.

Hydratované molekuly proteoglykanů fungují za normálního stavu jako perfektní biomechanická pružina. Mechanická zátěž, jakou je např. běžný pohyb při vycházce nebo pobíhání psa po zahradě, způsobí, že voda je ze základní hmoty kloubní chrupavky vytlačena do synovie, odkud (nemůže-li se ihned zase vrátit do chrupavky) je jako přebytečná vstřebána vnitřní vrstvou kloubního pouzdra a následné odvedena do krevního řečiště a využita jinde v organismu nebo vyloučena z těla.

Po ztrátě vody nastupuje další mechanismus umožňující chrupavce zachovat si alespoň zčásti pružnost nezbytnou pro její funkčnost. Negativní elektrostatické náboje hydroxylových, karboxylových a sulfátových skupin glykosaminoglykanů v molekulách proteoglykanů se vzájemně odpuzují, oddalují se od sebe, a tím mezi nimi vznikají prostory, které se hned, jakmile mechanická námaha pomine, zase zaplní vodou, jež se na ně naváže. Tak je tomu za normálních, fyziologických okolností.

U mladých rychle rostoucích jedinců velkých a obřích plemen, trpících nedostatky ve vývoji kostry, podmíněnými nepostačujícím množstvím vápníku v potravě (nedostatečná kalcifikace, poruchy osifikace, osteoidní charakter kostní tkáně), je však situace podstatně méně příznivá. I sebemenší námaha způsobuje při oslabené kostře a značné tělesné hmotnosti neúměrnou zátěž kloubní chrupavky, která vede k rozsáhlým ztrátám vody z její základní nestrukturované matrix.

Protože je za těchto okolností námaha trvalá (prakticky každý pohyb zbavuje chrupavku vody), voda v tkáni chybí, chondroblastům není přiváděn kyslík ani potřebné živiny, a naopak nejsou odváděny zplodiny jejich metabolismu a kysličník uhličitý, protože v chrupavce, v níž není aspoň 75 - 80 % vázané vody, nemůže probíhat difuze, jež zajišťuje v nekrvené tkáni normální látkovou výměnu. Biochemické reakce v chondroblastech nemohou řádně probíhat, vázne syntéza glykosaminoglykanů i kolagenu, chrupavka přichází o svoji přirozenou pružnost i pevnost a stává se funkčně méněcennou.

Takto postižený pes vykazuje zpočátku nežádoucí postoj končetin. Ten vede k obtížnému pohybu, který představuje další zvýšenou zátěž kloubů. Pohyb je namáhavý, pes ztěžka vstává, kulhá. Na některé části vyvíjejících se kloubů působí nepatřičné síly, tlaky a nebo tahy, které nejenže dále zatěžují již tak postiženou kloubní chrupavku, ale navíc umožňují uplatnit se případným nežádoucím dědičným dispozicím pro abnormální vývoj určitých částí kostry (jako je např. dysplazie kyčelního kloubu nebo dysplazie loketního kloubu), k čemuž by při odpovídající výživě nemuselo dojít bud' vůbec, anebo jen v menší míře.

Poškození pohybové soustavy psa je možno předcházet, napravit je nebo aspoň tlumit vhodně koncipovanou krmnou dávkou.

Štěňata velkých a obřích plemen musejí mít zajištěn již od věku 6 týdnů odpovídající přívod vápníku potravou (musí vyhovovat potřebě 200 - 400 mg Ca2+ na 1 kg těl. hmot. denně), a to ve formě vhodných přípravků (podle používaného krmiva). Pokud jsou geneticky disponována k různým vývojovým abnormalitám kostry (výskyt vývojových poruch u předků, častý výskyt u plemene), potřebují dostávat v preventivních dávkách také přípravky obsahující komplex glykosaminoglykanů (přípravky obsahující pouze jednu látku z této skupiny, např. chondroitinsulfát, svým účinkem nestačí, protože v chrupavce je celý komplex těchto látek).

U mladých jedinců, nedlouho před výměnou mléčného chrupu za trvalý, v jejím průběhu anebo dříve či později po ní, je třeba:

  • zabezpečit odpovídající sanaci kostní tkáně vápníkem podáváním vhodných, v organismu rychle využitelných přípravků s obsahem tohoto prvku, přičemž dávka se řídí aktuálním stavem pohybového aparátu a vzájemným poměrem vápníku a fosforu v krevní plasmě,
  • zajistit regeneraci kloubní chrupavky a vazivové tkáně tvořící kloubní pouzdra a vazy podáváním přípravků s glykosaminoglykany v intervenčních dávkách a
  • podporovat syntézu kolagenu podáváním krmiva s patřičným množstvím proteinů živočišného původu a vitaminu C.

Je úplně zbytečné používat přípravky s obsahem želatinového hydrofyzátu. Ten je obvykle vydáván za zdroj aminokyselin, nezbytných pro tvorbu kolagenu (regeneraci kolagenních vláken), ve skutečnosti je však pro psa prakticky nevyužitelný. Vhodným zdrojem aminokyselin potřebných pro syntézu kolagenu jsou proteiny živočišného původu z běžné potravy, z masa, nikoli ovšem proteiny rostlinného původu, např. ze soji (tu ostatně relativně krátký zažívací trakt psa, původního masožravce, vůbec nedokáže využít).

Biosyntéza kolagenu v chrupavce probíhá (stručně řečeno) v chondroblastech, kde z alfa řetězců polypeptídů vzniká nejprve prokolagen. Do něj jsou inkorporovány aminokyseliny prolin a lyzin. Následně dochází k hydroxylaci těchto dvou aminokyselin, které se zúčastňují dva enzymy - peptidylprolinhydroxyláza a peptidyllyzinhydroxyláza. Kofaktorem (koenzymem, tj. tou složkou enzymu, která se váže na bílkovinný nosič - apoenzym) peptidylprolinhydroxylázy je vitamin C. Hydroxylací prolinu vzniká z prokolagenu kolagen, takže bez vitaminu C biosyntéza kolagenu neprobíhá. Tím je také dán význam vitaminu C a kolagenu pro regeneraci tkání, které tento protein obsahují, např. kostí nebo hyalinních chrupavek.

Množství vitaminu C, které je pes schopen si sám vyprodukovat, v případě enormní potřeby (za výše uvedených okolností - u mladých rychle rostoucích jedinců velkých a obřích plemen) nestačí, a proto je suplementace kyseliny askorbové (v intervenčních dávkách u.psů a fen s pohybovými potížemi naprosto nezbytná pro regeneraci kolagenních vláken v kostech i v kloubní chrupavce. U jedinců z geneticky zatížených linií je třeba podávat kyselinu askorbovou v preventivních dávkách již od raného věku.

Předpokladem zdravého a normálního vývoje kloubů tvořících pohyblivé spojení dlouhých kostí končetin je - kromě vhodného dědičného založení - kvalitní výživa, tj. výživa odpovídající jak množstvím, tak složením potřebám a nárokům mladého rostoucího psa. Představa, že tuto výživu zabezpečí sama o sobě kvalitní kompletní průmyslově vyráběná krmiva, je zásadně mylná. Vychází z tvrzení, že tato potrava obsahuje vše, co pes potřebuje, a že se k ní už nic "nesmí přidávat".

Ve skutečnosti je nutriční potřeba jednotlivých psů či fen - byť téhož plemene a věku - velmi proměnlivá. Mění se v závislosti na plemenné příslušnosti zvířete, jeho věku, velikosti, fyziologii a biochemické individualitě.

Biochemickou individualitou se rozumí individuální nutriční potřeba zvířete, která může být kvantitativně odlišná pro každou jednotlivou složku potravy. Někteří jedinci mohou vyžadovat k úspěšnému vývoji a růstu dvojnásobek až desetinásobek toho, co stačí jiným. Nutriční nároky mohou být velmi různé v závislosti na fyziologii zvířete, na jeho metabolismu, na prostředí v němž žije a na genetických dispozicích určujících jeho individualitu.

Tato biochemická individualita je příčinou toho, že potřebné množství jednotlivých esenciálních látek v potravě může být u různých individuí velmi odlišné. Proto nelze vždy a za všech okolností samotným určitým druhem kompletní průmyslově připravené potravy plně uspokojit veškeré nutriční nároky psa a zabezpečit jeho naprosto odpovídající, tj. po všech stránkách plně vyhovující výživu. Z toho důvodu se dnes dává přednost kvalitním nekompletním průmyslově vyráběným krmivům, která obsahují především vhodně upravené rostlinné složky potravy, přičemž patřičné zdroje proteinů živočišného původu se k nim přidávají v odpovídajícím množství podle konkrétních individuálních okolností, nebo krmení čerstvě připravenou potravou, v obou případech s nezbytným doplňováním (suplementací) všech potřebných látek podle individuálních nároků zvířete.

Z hlediska vývoje velkých kloubů končetin mladých, rychle rostoucích jedinců, zejména velkých plemen, je důležitý:

  • odpovídající přívod minerálií, hlavně vápníku, aby růst kostry byl v souladu s růstem tzv. měkkých částí těla,
  • vyhovující, tj. ani příliš velký, ani příliš malý, přívod kvalitních, v organismu psa dobře využitelných proteinů živočišného původu - zdroje aminokyselin nutných pro nerušenou biosyntézu kolagenu,
  • přívod vitaminu C, naprosto nezbytného pro biosyntézu kolagenu,
  • přívod komplexu glykosaminoglykanů, potřebných pro dokonalý stav nestrukturované základní hmoty chrupavky, který je v nekrvené tkáni esenciálním předpokladem normálního průběhu látkové výměny.

Tam, kde se již nějaké závažné nedostatky v postavení končetin nebo pohybové potíže vyskytly, a tam, kde se dají takové komplikace očekávat nebo předpokládat s ohledem na dědičnou dispozici psa, je současně nutno zlepšit úroveň metabolismu v kostní tkáni tvořící kloubní hlavice (epifýzy) dlouhých kostí končetin.

Copyright © 2017 KCHL